Get all 50 Sad Records releases available on Bandcamp and save 50%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of S/T 7", Invasion USSR Сompilation: A Tribute to Orchid, All Tomorrow's Parties, Искусство приводить себя в беспорядок, Untitled, Ruth, Bypass, Modern Crypts, and 42 more.
1. |
Labutí Píseň
02:13
|
|
||
|
*sometime soon.
|
||||
2. |
První Píseň O Naději
05:54
|
|
||
|
*sometime soon.
|
||||
3. |
Krajina Živoucí Smrti II
04:13
|
|
||
|
*sometime soon.
|
||||
4. |
Život: Prodáno
03:34
|
|
||
|
Najednou mají naše životy
Ani jsem si nevšiml že prodávám
Najednou vlastní naše sny
Ani jsem nevěděl že si je musím koupit
(a tak žiju)
Prodané dny co se vlečou
V iluzi volnosti, za kterou platím časem
Všechny ty roky na které jsem zapomněl
Protože nemám na co vzpomínat
Najednou mají naše životy
Ani jsem si nevšiml že něco ztrácím
Najednou vlastní naše sny
Vidím sám sebe jak za ně platím.
|
||||
5. |
|
|||
|
Znovu jsi otevřela, znovu vcházíš do dveří
Znovu vcházíš a zapomínáš na včerejší slzy.
Děláme to tak všichni, vždyť víš…
Nic se nezmění a na včerejší slzy se dá zapomenout
Nic se nezmění a ty víš co pomáhá
Opilí somou* všedních dní…
Takhle můžeme všechny dveře znovu otvírat
Jako všichni před námi a jako všichni po nás
A jako všem před námi a jako všem po nás
Na ničem nezáleží…
Jsme opilí somou všedních dní,
Otráveni jedem všedních životů
Našich životů, našich dní…
*soma – droga používaná autokratickým režimem v knize A. Huxleyho Krásný nový svět.
Somou myslím náš stereotyp, jedem myslím naše výmluvy. Dost těžko můžeme něco změnit, když nezlepšíme sami sebe. Tohle je mích výmluvách, o mém strachu a nechuti něco v životě změnit... (Marek)
|
||||
6. |
Krajina Živoucí Smrti
04:29
|
|
||
|
Každý den majáky
Lákají modrým světlem
Na skály všednosti
A v mělké vodě žije smrt
V křižovatkách dní
Jsou ztracené cesty
Co nikam nevedou
Nemrtví
Neživí
Bez očí
Bez tváří
Ukradení
Okradení
Bez srdcí
Bez duší
V krajině živoucí smrti.
|
||||
7. |
Stálo To Za To?
04:15
|
|
||
|
Stálo to za to?
Bylo nám krásně.
Stačilo jen natáhnout ruku.
Stačilo jen pomyslet.
Jen zavřít oči.
Nedívat se.
Nevnímat.
Odevzdat se.
Prodat se.
A koupit se zpět.
Ale stálo to všechno za to, když jedou uvidíme svoje děti umírat?
|
||||
8. |
F.XX
02:25
|
|
||
|
A tak tam stála a poslechla.
Bez vůle a důstojnosti.
V uniformě andělů bez křídel.
Stejně už nebylo kam letět.
Jméno a tvář se změnilo v písmeno a čísla.
Pak osud půjde statisticky zpracovat.
Se ztrátou rozumu ztratila sebe (v jejich očích).
A vůli přestali brát vážně.
O tom co dělat rozhodla pravidla.
A den získal pevný řád.
Zmatek stvoří beznaděj, když pomocná ruka trestá.
*Mezinárodní klasifikace nemocí označuje duševní nemoci písmenem F a číselným kódem označujícím přesnou diagnózu (například schizofrenie má F.20 a podobně). Tenhle text je o ztrátě důstojnosti kterou zná velká část pacientů velkých psychiatrických institucí. Přesně rozplánovaný den bez ohledu na osobní vůli a přání, metody nápadně připomínající spíše vězení než terapii problémů duše. Samozřejmě existují alternativy, je stále více tzv. komunitních služeb, ale duševní nemoc stále naráží na středověké předsudky typu blázni a šílenci jsou nebezpeční a měli by být zavření za vysokými zdmi a nejlépe ještě svázaní ve svěrací kazajce nebo nadopovaní zklidňujícími léky (což má v podstatě stejný efekt). Je důležité začít o této problematice mluvit, dostat na denní světlo fakta týkající se předsudků okolo duševních nemocí a začít pracovat na celkovém ozdravení společnosti. Tohle celé zní hrozně nabubřele, uvědomuji si to, ale na druhou stranu, každá změna začíná odspoda – v tomto případě z komunity. (Marek)
|
||||
9. |
100000 Stránek
04:39
|
|
||
|
Stotisíc stránek roztrhala jediným úsměvem
pravidla, návody, rady kudy, kam, kdy jít.
Nedokážou popsat jak chci a umím žít.
Nebudou nikdy blízkou rytmu mého srdce.
Úderům mé vášně, nadějí i zoufalství.
Nenajdou způsob jak napsat pro můj život plán.
Nespasí mě, nemůžou.
*Žádná ideologie nezodpoví všechny mé otázky. (Marek)
|
||||
10. |
Solidarity (Saidiwas)
02:18
|
|
||
|
*sometime soon.
|
||||
11. |
|
|||
|
Naučil jsem se nevidět tě celou
Jen části, které potkávám, ne ty, které mi nabízíš
Naučil jsem se nevidět tě celou
Nevidět úsměvy a pláč
(i když) vím že často vidět nemám,
Mrzí mě že jsem tak daleko
Když bych mel být blízko
Když nikdo není blíž
Naučil jsem se nevidět tě celou
Abych chránil svoje srdce
A oči aby nevyschly
Jako řeka co tekla příliš rychle
Naučil jsem se nevidět tě celou
Naučil jsem se vidět jenom části
A zapomněl jsem na to, že jsi víc.
|
||||
12. |
|
|||
|
Tight pants and wallet chains
Hooded sweats & Adidas drive me insane
Dreadlocked crusties are hot and cant be beat
Just double up the condom and stay away from their feet
I LOVE HARDCORE BOYS, I LOVE BOYS HARDCORE!
Bi-hawks and studs are really hot
Emo kids whine, but i'll give em a shot
Tight pants-skinheads with bodies that stack
This whole damn scene makes my eyes roll back
I LOVE HARDCORE BOYS, I LOVE BOYS HARDCORE!
I love hardcore boys, its too good to be true
One on one or the whole damn crew
It's all exciting for us so lets give it a whirl
I love hardcore boys cuz they make my toes curl
Romulin-looking Justin clones got style
But sports wearing edgers are who we'd like to pile
After being with a peace punk in black
We're definite that you're never turning back
I LOVE HARDCORE BOYS, I LOVE BOYS HARDCORE!
|
||||
13. |
Bestie
03:31
|
|
||
|
Tisíce vrahů bez trestu
Svoboda ve jménu vyšších zájmů
Vina prominuta ve jménu strachu
Mrtví nebudou žalovat
A živí nevidí
Spravedlnost spí.
*Společnost ráda přivírá oči, zvláště když je to výhodné pro vládnoucí elity. Nepotrestaní nacisté nebo komunističtí papaláši v současné vládě jsou jen těmi nejkřiklavějšími příklady. Nabízená realita není opravdová, jsme součástí velkého představení v režii hrstky mocných. Nezáleží na pravdě či spravedlnosti, ale na tom co je zrovna výhodné. Orwellovské Ministerstvo pravdy upravovalo realitu každý den přesně podle aktuálních potřeb Velkého bratra. Nejsem paranoidní, pouze stojím nohama na zemi a mám otevřené oči. Nevěřím všemu co je mi korporativními médii podsouváno, hledám informace i v alternativních zdrojích. www.blisty.cz, www.indymedia.org. (Marek)
*Inspirováno knihou M. A. Leeho – Bestie se probouzí. O nacistech naverbovaných po 2. sv. válce do služeb KGB, CIA a FBI. O zrůdách, kterým bylo umožněno dále snít o nacistické nadvládě nad světem. O spravedlnosti, která byla pošlapána ve jménu mocenských zájmů. O naprostém zneuctění a výsměchu památce všech obětí války. (Ondra)
Bez páteře, bez názoru. Bez úcty k ostatním a bez úcty k sobě. S kalkulačkou místo mozku. Ponížit a zabít rovná se vydělat a získat... a je jedno na jaké jsi straně. Chováme si na prsou hady měnící barvu. O lidech, kteří mění názory tak rychle, jako se mění kurz peněz. O lidech, kteří se nezastaví před ničím. O lidech, kteří Ti zabodnou kudlo hluboko do zad s „miluji Tě“ na rtech. O tom, že používáme slova bez hranic a přitom sama slova jsou hranicí. Hranicí za kterou často nejdeme. Jen slova, jen slova. Tisíce padnou a my jim dáme medaile. K čemu jim budou, když jsou mrtví? A jejich vrazi vraždí dál, dokud jim za to někdo platí. Tolerujeme vraždu a pak s úctou proneseme „promiň“, když už nemá kdo odpouštět a pak to nazveme lidskostí. (Honza)
|
||||
14. |
Bludičky
02:30
|
|
||
|
Stojíme uprostřed hlubokého lesa
Paprsky slunce neprojdou stíny (domů)
V noci tu neuvidíš hvězdy
Jen modrou televizní tmu
Štítím se následků
Pláču... ruku nepodám
Nemám strach
Jen je mi líto
Ale zlomit to neumím (a nechci!?)
Štítím se a je mi to líto
Kvůli Tobě
Kvůli mně...
*O stínech s rukama plnýma nákupních tašek. O stínech, které překročily bludný kořen a nenašly cestu zpět. Bezdomoví není problémem malé skupiny „nepřizpůsobivých“ osob jak je nám často podsouváno. Je jen velmi úzká hranice mezi spokojeným středostavovským životem a strmou cestou dolů na sociální dno. (Marek)
*Občas jsem postaven před hotovou věc. Tohle je dobro. Tohle je zlo. Černá. Bílá. Někdy je to o to horší, že ani nevím o tom, že v tomhle postavení jsem. Je to každodenní souboj mezi pohodlností konformity a ochotou rozebírat problém z více stran. Nikdy Tě nechci shodit bez toho, abych se alespoň pokusil vžít do Tvé situace a omlouvám se, pokud jsem to udělal. Pro všechny, kteří se ocitli na okraji propasti (společnosti, kultury, subkultury ... našich myslí...) jen vlivem tradice a/nebo předsudku. (Honza)
Nerad někoho hodnotím před tím, než ho poznám osobně ... určitě jste mnohokrát slyšeli podobný rozhovor: „Ty vole támhleto to je pěknej hajzl!“ „Jak to víš? Znáš ho?“ „Ne, ale řiká se to!“. Většina lidí má i dobrou stránku, tak proč se koukat vždy jen na to špatné? I ten „hajzl“ může podat pomocnou ruku, když budeš na dně. Pro všechny lidi, kterým pomluva nebo něčí závist zničili něco krásného nebo je vyřadila ze společnosti... (Ondra)
|
||||
15. |
|
|||
|
Sny, ze kterých jsem se probudil
jsou jako bolest, kterou jsem necítil
ve strachu zranit se a žít
Opatrný v rozhodování vedu tiché války o milimetry
Bojím se zranit (…sebe…), tak radši šetřím druhé
Zamčený v kleci zodpovědnosti, kterou není nutné nést
Svazuji křídla snům, nenávidím dny, ale nechci jenom spát
Všechno není dost, proto budu žádat víc…
*Naučený dělat rozhodnutí tak, abych se nedotknul druhých, přehnaná tolerance, která mě ničí a vede mě do slepé uličky vlastní tísně. Jak bychom neměli sílu postavit se svému osudu, plníme nákupní košíky nepotřebnými věcmi, zavíráme se do škol a zaměstnání, ve chvílích volna platíme za to aby nás bavili druzí, ti kteří mají zábavu jako náplň práce. Život mi utíká mezi prsty, nemám chuť ztrácet čas pouhým sněním, chci realizovat.
|
||||
16. |
Bez Směru
03:06
|
|
||
|
Každý krok který dělám je stranou.
Ztracený v jednosměrce hledám směr, kterým jít.
Stojím na rozcestí slepých cest, vždyť vím, že obě mají stejný cíl.
Ale co ztrácím je smysl.
Přece všichni máme stejný cíl.
Chci držet Tvou ruku, ne nechci znát směr.
Zavírám oči, jdu po slepé cestě.
*Tenhle text je hodně osobní, vznikl v období které pro mně nebylo zrovna lehké. Je o prioritách, které si každý den vyjasňujeme. Byl jsem několikrát nucený postavit se čelem sám sobě, tomu co si představuji a chci a tomu co ve skutečnosti existuje. Slova, která zpívám jsou právě o tom – o nesplněných očekáváních a nepochopených náznacích. A také o naději, protože vůle a odhodlání může spoustu věcí změnit. To vím. (Marek)
*Sny jsou to jediné co mám. Hlídám je, nezpustím z nich oči a tak nevidím na cestu. A jak je křečovitě svírám ve svých dlaních, abych je neztratil, občas se o ně pořežu. Ta bolest je někdy tak palčivá, že je chci zakrvácenou pěstí rozdrtit na prach, aby mi už nikdy neublížily. Ale co by mi pak zbylo? Jen jizvy a kaluž krve v písku. (Honza)
*Každý máme své sny, představy, které bychom rádi uskutečnili, podle kterých bychom rádi žili, ale ne vždy to jde. Musíme odlišovat to, co chceme od toho, co je reálně dosažitelné. Pokud to nedokážeme, tak můžeme ublížit sobě i lidem ve svém okolí. (Ondra)
|
||||
17. |
Nejsem Tvůj Splněný Sen
02:27
|
|
||
|
*sometime soon.
|
||||
18. |
|
|||
|
Teče ti z prstů krev jak svíráš pěst –
přesvědčený, vybraný, sám sebou, sám se sebou.
Slabosti, naděje, sny
jsou schody po kterých kráčíš vzhůru.
(Jako) po žebříku ke hvězdám
sestaveném ze zlomených snů.
To co si bereš není tvoje.
Tvůj úspěch není tvůj.
Podvedený podvádíš.
Podvádíš druhé abys podvedl sám sebe.
*O tom jak ztrácíme ideály. O tom jak ztrácíme tváře. Před druhými, nikdy sami před sebou. O lžích, kterých máme plné kapsy.
V rámci zachování jedné tváře ztrácíme jinou. Tajíme své názory, abychom se neztrapnili, raději papouškujeme, abychom zapadli a nebyli moc vidět. Maskujeme své city a bojíme se projevit své emoce v zájmu zachování své tváře před druhými!!! Co dodat? Snad jen, že chlapi brečej a pěkně nahlas...není se za co stydět...!!! (Ondra)
*Když lžu Tobě, lžu i sám sobě. Je to jednoduché, ale je to jako stavění domečku z papírových karet. Stačí jeden neopatrný pohyb, jedno nepatrné fouknutí odněkud zvenčí a vše se zhroutí. Bude možné začít znova, ale některé karty už budou zničené a zlomí se pokaždé, když z nich budu chtít postavit další domeček. Jednoho dne pak zjistím, že už se nemám o co opřít. Ani sám o sebe. (Honza)
|
||||
19. |
|
|||
|
Omámení chtíčem přebíráme pochodně našich otců
Bez smyslu, o kterém tolik mluvíme
jdeme po cestě, na kterou nás postavili
Jdeme klidně dál
Ozbrojeni velkými slovy s vidinou malých cílů
opilí vůlí znovu si to dokázat
Vím, proto jsi nepřišla a omlouvám se, že Tě takhle vidím
Bráním se tomu, ale tohle mě naučili
Bráním se tomu, ale tohle ze mně vychovali
Nechci to, tolik se stydím, ale tohle jsem já
Prosím, pomož mi to změnit
Je to na nás, postavit nové cesty
Takové, po kterých budeme moci jít spolu, vedle sebe.
*Je mi smutno, když vidím jak komunita, které se cítím být součástí, funguje. I když hovoříme o alternativě, ve skutečnosti jen přebíráme mechanismy, proti kterým tak hlasitě revoltujeme. Slova téhle skladby jsou o sexismu v HC punkové scéně, o tom, že nově příchozí dívka se automaticky stává sexuálním objektem příslušníků „silnějšího pohlaví“ (a hardcoristické většiny). Zvedá se mi z toho žaludek, je mi z toho smutno a tohle je můj pokus o omluvu a nabídka nového začátku. Než začneme měnit svět, měli bychom začít měnit sami sebe. Jinak tohle všechno budou jen prázdná slova. (Marek)
|
||||
20. |
Bludičky (Demo)
02:44
|
|
||
|
Stojíme uprostřed hlubokého lesa
Paprsky slunce neprojdou stíny (domů)
V noci tu neuvidíš hvězdy
Jen modrou televizní tmu
Štítím se následků
Pláču... ruku nepodám
Nemám strach
Jen je mi líto
Ale zlomit to neumím (a nechci!?)
Štítím se a je mi to líto
Kvůli Tobě
Kvůli mně...
*O stínech s rukama plnýma nákupních tašek. O stínech, které překročily bludný kořen a nenašly cestu zpět. Bezdomoví není problémem malé skupiny „nepřizpůsobivých“ osob jak je nám často podsouváno. Je jen velmi úzká hranice mezi spokojeným středostavovským životem a strmou cestou dolů na sociální dno. (Marek)
*Občas jsem postaven před hotovou věc. Tohle je dobro. Tohle je zlo. Černá. Bílá. Někdy je to o to horší, že ani nevím o tom, že v tomhle postavení jsem. Je to každodenní souboj mezi pohodlností konformity a ochotou rozebírat problém z více stran. Nikdy Tě nechci shodit bez toho, abych se alespoň pokusil vžít do Tvé situace a omlouvám se, pokud jsem to udělal. Pro všechny, kteří se ocitli na okraji propasti (společnosti, kultury, subkultury ... našich myslí...) jen vlivem tradice a/nebo předsudku. (Honza)
Nerad někoho hodnotím před tím, než ho poznám osobně ... určitě jste mnohokrát slyšeli podobný rozhovor: „Ty vole támhleto to je pěknej hajzl!“ „Jak to víš? Znáš ho?“ „Ne, ale řiká se to!“. Většina lidí má i dobrou stránku, tak proč se koukat vždy jen na to špatné? I ten „hajzl“ může podat pomocnou ruku, když budeš na dně. Pro všechny lidi, kterým pomluva nebo něčí závist zničili něco krásného nebo je vyřadila ze společnosti... (Ondra)
|
||||
21. |
|
|||
|
Nejsem číslo.
Nejsem značka.
Nejsem díl.
Nejsem Tvůj splněný sen i když Tě miluji skoro jako sebe.
Nemůžu být Tvůj splněný sen i když Tě miluji skoro jako sebe.
*Očekávání bolí, nejsme to co druzí chtějí abychom byli. Tisíckrát jsem zklamal představy rodičů či přátel o mé osobě, tisíckrát mě to bolelo, ale nedokázal jsem si pomoci. Nedokážu být to co chtějí druzí abych byl. Zkoušel jsem to, ale nejde to. Tohle není omluva, protože omlouvat se za svou přirozenost by bylo hloupé (alespoň v mých očích). Věnováno všem, kteří se odlišují a svou odlišnost hrdě nesou na odiv téhle zasrané společnosti plné předsudků. Věnováno všem gay a lesbickým aktivistům a aktivistkám. (Marek)
*Když se na oběžnou dráhu dostal Sputnik, jedna učitelka požádala žáky druhé třídy, aby na toto téma napsali básničku. Jedno dítě napsalo: „Hvězdy jsou tak velké. Země je tak malá. Zůstaň, jaký jsi.“ (Honza)
*Nechci se přetvařovat kvůli tomu, abych někam zapadl. Chci žít podle sebe, podle svých pravidel, podle toho, co si myslím, že je dobré a ne podle toho, co mě naučí, že je dobré. Jen tak mohu prožít svobodný a šťastný život. (Ondra)
|
||||
22. |
|
|||
|
Teče ti z prstů krev jak svíráš pěst –
přesvědčený, vybraný, sám sebou, sám se sebou.
Slabosti, naděje, sny
jsou schody po kterých kráčíš vzhůru.
(Jako) po žebříku ke hvězdám
sestaveném ze zlomených snů.
To co si bereš není tvoje.
Tvůj úspěch není tvůj.
Podvedený podvádíš.
Podvádíš druhé abys podvedl sám sebe.
*O tom jak ztrácíme ideály. O tom jak ztrácíme tváře. Před druhými, nikdy sami před sebou. O lžích, kterých máme plné kapsy.
V rámci zachování jedné tváře ztrácíme jinou. Tajíme své názory, abychom se neztrapnili, raději papouškujeme, abychom zapadli a nebyli moc vidět. Maskujeme své city a bojíme se projevit své emoce v zájmu zachování své tváře před druhými!!! Co dodat? Snad jen, že chlapi brečej a pěkně nahlas...není se za co stydět...!!! (Ondra)
*Když lžu Tobě, lžu i sám sobě. Je to jednoduché, ale je to jako stavění domečku z papírových karet. Stačí jeden neopatrný pohyb, jedno nepatrné fouknutí odněkud zvenčí a vše se zhroutí. Bude možné začít znova, ale některé karty už budou zničené a zlomí se pokaždé, když z nich budu chtít postavit další domeček. Jednoho dne pak zjistím, že už se nemám o co opřít. Ani sám o sebe. (Honza)
|
||||
23. |
Bez Směru (Demo)
03:29
|
|
||
|
Každý krok který dělám je stranou.
Ztracený v jednosměrce hledám směr, kterým jít.
Stojím na rozcestí slepých cest, vždyť vím, že obě mají stejný cíl.
Ale co ztrácím je smysl.
Přece všichni máme stejný cíl.
Chci držet Tvou ruku, ne nechci znát směr.
Zavírám oči, jdu po slepé cestě.
*Tenhle text je hodně osobní, vznikl v období které pro mně nebylo zrovna lehké. Je o prioritách, které si každý den vyjasňujeme. Byl jsem několikrát nucený postavit se čelem sám sobě, tomu co si představuji a chci a tomu co ve skutečnosti existuje. Slova, která zpívám jsou právě o tom – o nesplněných očekáváních a nepochopených náznacích. A také o naději, protože vůle a odhodlání může spoustu věcí změnit. To vím. (Marek)
*Sny jsou to jediné co mám. Hlídám je, nezpustím z nich oči a tak nevidím na cestu. A jak je křečovitě svírám ve svých dlaních, abych je neztratil, občas se o ně pořežu. Ta bolest je někdy tak palčivá, že je chci zakrvácenou pěstí rozdrtit na prach, aby mi už nikdy neublížily. Ale co by mi pak zbylo? Jen jizvy a kaluž krve v písku. (Honza)
*Každý máme své sny, představy, které bychom rádi uskutečnili, podle kterých bychom rádi žili, ale ne vždy to jde. Musíme odlišovat to, co chceme od toho, co je reálně dosažitelné. Pokud to nedokážeme, tak můžeme ublížit sobě i lidem ve svém okolí. (Ondra)
|
||||
If you like Discography 2006-2009, you may also like:
featured on Bandcamp Radio Apr 12, 2024
go to album
Breathless indie pop from Oakland group neutrals, who mine the classic spirit of Sarah Records to terrific result.
go to album
A no wave oddity out of the Netherlands, Geo make warped and dissonant dance party punk rock.
go to album
Dead Cross, Retox, and Qui members dish out subversive hardcore with an indignant smirk; come for the riffs, stay for the synth experiments.
go to album
Sinister Feeling
by Sinister Feeling
featured on Bandcamp Radio Mar 29, 2024
go to album
This Is All We Ever Get
by SPACED
Knockout debut from a Buffalo, New York-based hardcore band who like their riffs sick, their drums fast, and their choruses sticky-sweet.
go to album
Marbled Eye makes a fundamental kind of post-punk, a volatile mix of muscle and misery.
go to album
